Fauna

Zvířena Českého krasu si svou bohatostí a pozoruhodností nikterak nezadá s rostlinstvem. Dlouhodobý tlak člověka ji postupně ochudil o řadu druhů citlivých na kultivaci krajiny, i když mnohé jiné v posledních několika desetiletích mizí nebo již vymizely naopak v souvislosti s útlumem tradičních způsobů hospodaření (pastva, seč, výmladkové lesní hospodaření atd.). Přesto zůstává oblast Českého krasu jedním ze zoologicky nejvýznamnějších a nejhodnotnějších území České republiky. S ohledem na nižší podíl odpovídajících biotopů je zde méně rozšířená zvířena vodní a mokřadní, bohaté zastoupení mají zato druhy vázané v určitém období svého života na krasové dutiny, jeskyně a štoly.

Z větších savců se zde je možné častěji než v okolní krajině setkat s jezevcem lesním (Meles meles)a kunou skalní (Martes foina). Především jezevec dokáže pro své nory využívat i menší krasové dutiny a oběma druhům vyhovuje členitý ráz zdejšího terénu. Trvalým obyvatelem lesních částí se v posledních letech stalo prase divoké (Sus scrofa), jehož hojnější výskyt může představovat nebezpečí pro některé druhy vzácnějších rostlin, které poškozuje rytím. Letouni, tedy netopýři a vrápenci, mají úzký vztah ke zvláštním podmínkám krasu a lze jich zde zastihnout okolo 14 vrápenec malýdruhů. Mezi běžné druhy patří netopýr černý (Barbastella barbastellus), n. vodní (Myotis daubentoni), n. velký (M. myotis), n. řasnatý (M. nattereri), n. ušatý (Plecotus auritus), n. dlouhouchý (P. austriacus) a n. večerní (Eptesicus serotinus). Za zmínku též stojí vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), jehož početnost pomalu roste. Raritou je zdejší dosud jediné pozorování vrápence velkého (Rhinolophus ferrumequinum) na území Čech a výskyt netopýra parkového (Pipistrellus nathusii). V poslední době zde byla nalezena letní kolonie netopýra severního (Eptesicus nilssonii). Z hmyzožravců je v Českém krasu významný výskyt obou druhů našich ježků – západního (Erinaceus europaeus), východního (E. concolor)  a rejska malého (Sorex minutus). Dříve častý plšík lískový (Muscardinus avellanarius) v současnosti výrazně ubývá, jeho příbuzný plch velký (Glis glis) zůstává hojnější. Žije zde pravděpodobně též plch zahradní (Eliomys quercinus), jehož výskyt však v poslední době nebyl ověřen. Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) je znám z Karlického údolí. Mezi největší vzácnosti patří zbytky původní populace sysla obecného (Citellus citellus), nejpočetnější na loukách u Loděnic. V posledních letech se do Českého krasu dostal i psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides), z farem uniklý norek americký (Neovison vison), daněk skvrnitý (Dama dama) a muflon (Ovis musimon), který byl původně vysazen mimo oblast. Rozšiřuje se jelen evropský (Cervus elaphus).

Avifauna je díky bohatým hnízdním příležitostem patrně početnější než v sousedních oblastech, zejména pokud jde o pěvce. Převažují zde lesní druhy ptáků, z nichž nejvýznamnější jsou datel černý (Dryocopus martius), lejsek malý (Ficedula parva), skřivan lesní (Lullula arborea), v oblasti pravidelně hnízdící včelojed lesní (Pernis apivorus) a holub doupňák (Columba oenas). Vzácně zde zahnízdí také ostříž lesní (Falco subbuteo). Ze stepních ptáků je potřeba jmenovat především křepelku polní (Coturnix coturnix), pěnici vlašskou (Sylvia nisoria) a ojedinělé zahnízdění dudka chocholatého (Upupa epops) poblíž Šanova kouta. Druhy vázané na skalnatý terén jsou zastoupeny především kavkou obecnou (Corvus monedula) a poštolkou obecnou (Falco tinnunculus), hnízdí zde několik párů výra velkého (Bubo bubo) a vzácně bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). Za zmínku také stojí každoroční zimní výskyt zedníčka skalního (Tichodroma muraria) především v lomu na Chlumu. Do roku 1999 bylo v CHKO Český kras zastiženo 174 druhů ptáků, z toho 125 jich zde hnízdilo a u sedmi druhů bylo hnízdění pravděpodobné. Některé zde dříve hnízdící druhy se do současnosti bohužel neudržely, jako sokol stěhovavý (Falco peregrinus), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix), mandelík hajní (Coracias garrulus), skalník zpěvný (Monticola saxatilis), žluva hajní (Oriolus oriolus), oba druhy bramborníčků (rod Saxicola), strnad luční (Miliaria calandra), s. zahradní (Emberiza hortulana) a poměrně nedávno zmizel i chocholouš obecný (Galerida cristata).

Skupina plazů je specifická zejména hojnějším výskytem užovky hladké (Coronella austriaca), při Berounce a jejím přítoku Kačáku také užovky podplamaté (Natrix tessellata) i u. obojkové (Natrix natrix). Častá je ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Na jediné lokalitě v Českém krasu momentálně žije ještěrka zelená (Lacerta viridis), jejíž výskyt zde představuje z biogeografického hlediska propojení mezi populacemi z Křivoklátska a středního Povltaví.

Obojživelníci jsou i přes poměrně silné znečištění vod zastoupeni mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra), čolkem obecným (Lissotriton vulgaris), rapidně ubývajícím č. velkým (Triturus cristatus) a ojediněle také chladnomilnějším č. horským (Mesotriton alpestris). Je zde možné nalézt až osm druhů žab, z nichž kuňka obecná (Bombina bombina) již zřejmě vymizela. Mezi nejvýznamnější patří silná populace skokana skřehotavého (Rana ridibunda) v údolí Berounky a vcelku častá ropucha obecná (Bufo bufo) nebo r. zelená (B. viridis). Malá přežívající populace rosničky zelené (Hyla arborea) v posledních letech již nebyla potvrzena. Aktuálně se na mnohé dříve neznámé lokality začíná šířit skokan štíhlý (Rana dalmatina), kdežto jemu příbuzný skokan hnědý (R. temporaria) naopak ustupuje.

Rybí fauna je patrně nejbohatěji zastoupena v potoce Kačáku. V roce 1989 zde při odlovu u Hostími bylo zjištěno devět druhů ryb, mezi nimi i úhoř říční (Anguilla anguilla) a vranka obecná (Cottus gobio).

Mnohem bohatší, ale výrazně méně prozkoumaná je fauna bezobratlých. Přesto složením svého druhového spektra potvrzuje výjimečnost oblasti. Nejlépe prostudovanými skupinami jsou momentálně motýli, měkkýši a některé čeledi brouků. Setkáme se zde převážně s prvky teplomilnými, ale v menší míře také chladnomilnějšími až horskými, z nichž některé se zde vyskytují v rámci zbytků původně rozsáhlejšího areálu (tzv. relikty). Chladnomilné druhy zde přežívají zejména ve stinných údolích a inverzních roklích, jejichž podmínky jim v jinak teplé oblasti suplují horské či severské prostředí. Některé z nich jsou označovány jako tzv. dealpinní druhy - např. předivka Kessleria alpicella z řádu motýlů. Mnohé druhy dosahují v oblasti hraničních bodů svého rozšíření a některé z nich zde mají i jediné známé výskyty na území České republiky.

Zvláště úzký vztah k vápencovému podkladu mají měkkýši. Vedle hojného a i jinde rozšířeného hlemýždě zahradního (Helix pomatia) a nápadně zbarvené páskovky žíhané (Cepaea vindobonensis) se zde vyskytuje kolem 100 většinou drobných a nenápadných druhů, z nichž např. ovsenka skalní (Chondrina avenacea) je v České republice známa jen odtud.

křižák pruhovanýVe vrcholném létě pobíhají po vyhřátých obnažených substrátech pestří samci pavouka stepníka rudého (Eresus kollari), nápadným zjevem je též v posledních 20 letech se intenzivně šířící křižák pruhovaný (Argiope bruennichi).

Pokud jde o hmyz, vyskytují se význačné druhy především na xerotermních stanovištích (lesostepi, teplomilné trávníky, skalní stepi) a v lesních porostech s původním a pro oblast charakteristickým složením. Často jde o teplomilné a suchomilné druhy rozšířené jinak hlavně v jižní a jihovýchodní Evropě. Některé skupiny hmyzu jsou zde vázány na specifická stanoviště, např. kamenité sutě, vápencové skály, lesní opadanku a humus, mrtvé dřevo apod.roháč obecný

Četní jsou draví brouci, především ze skupin střevlíkovitých a drabčíkovitých. Z význačnějších xerotermních střevlíkovitých v území žije na kořenech rostlin například noční Bradycellus verbasci, z druhů světlých lesů a křovinatých strání je pozoruhodný například střevlíček Molops elatus. Další bohatě zastoupené a lépe prostudované skupiny jsou např. mandelinky a nosatci, s mnohými druhy vázanými pouze na jediný (často vzácný) druh živné rostliny. Ve vhodnou dobu se v Českém krasu lze poměrně často setkat s naším největším broukem roháčem obecným (Lucanus cervus).

vřetenuška čičorkováTradici má v Českém krasu průzkum motýlů. Podle současných znalostí jde o mimořádně bohaté území – doposud zde bylo zjištěno téměř 2200 motýlích druhů. Vedle mnoha nenápadných a často pouze specialisty rozlišitelných (mnohdy ale neméně významných) zde žijí i velké, zbarvením či velikostí výrazné druhy, z nichž běžného návštěvníka patrně nejvíce zaujmou oba naši otakárci – fenyklový (Papilio machaon) a ovocný (Iphiclides podalirius), batolci (rod Apatura), bělopásci dvouřadý (Limenitis camilla) a topolový (L. populi) a více druhů velkých baboček, perleťovců nebo okáčů, z nichž kriticky ohrožený okáč metlicový (Hipparchia semele) zde přežívá v nejpočetnějších populacích v rámci republiky, kdežto jeho příbuzný a dříve hojný okáč skalní (Chazara briseis) stejně jako ve většině jiných oblastí již patrně vymizel.

otakárek ovocnýbělopásek dvouřadýsaranče modrokřídláRovněž z početného řádu blanokřídlých se v Českém krasu vyskytuje celá řada druhů vázaných na xerotermní nelesní stanoviště a jinde v Čechách mnohdy neznámých. Jsou to četné samotářské včely, čmeláci, vosy, hrabalky, kutilky, zlatěnky, lumci, lumčíci, mravenci a další. Podobné je to s mnoha druhy obrovského řádu dvoukřídlých, který zde byl dosud detailněji studován pouze v rámci několika málo čeledí a jehož komplexnější výzkum v Českém krasu se teprve rozbíhá. Z ostatních druhů hmyzu zde žijí mimo jiné význačné druhy sarančí a kobylek /např. kriticky ohrožená saranče německá (Oedipoda germanica) zde přežívá na jednom z posledních míst v republice/, ploštic a křísů. Na příhodných stanovištích se roztroušeně vyskytuje ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius), kriticky ohrožený zástupce řádu síťokřídlých a příbuzný známějších mravkolvů, s jejichž některými druhy se v Českém krasu lze setkat dosud častěji.

Správa CHKO Český kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt