Flóra

  Z botanického hlediska celé území CHKO spadá do samostatného fytogeografického okresu Český kras. Složení květeny a vegetace zde bylo a je ovlivněno pestrým geologickým (převážně vápencovým) podkladem, specifickou geomorfologií krajiny, sousedstvím teplejších a sušších regionů xerotermní květenné oblasti a v neposlední řadě i lidskou činností a osídlením. Krasový fenomén souvisí se zvláštním zvětráváním vápenců a jejich jednostranným chemismem stejně jako se specifickým vývojem půd. Říční fenomén Berounky a jejích větších přítoků zvyšuje celkovou stanovištní pestrost a znásobuje účinek krasového fenoménu.

Pro oblast je charakteristický výskyt jednak teplomilných a suchomilných submediteránních druhů rostlin, jednak druhů středoevropské lesní květeny. Prolínání těchto dvou nejvýznačnějších různorodých prvků je umožněno tím, že denudací byly obnaženy tvary, které vznikly při dávném variském vrásnění. Na některých místech jsou totiž vrstvy vápenců, které původně sedimentovaly ve vodorovné poloze, skloněny v úhlu kolem 30º k jihu. Na takových lokalitách se kombinují dva faktory: velice mělký půdní profil, tvořený pouze primitivní protorendzinou, protože vytvořené půdní částice neustále sklouzávají po hladkých vápencových plotnách, a velice teplé mikroklima na příznivě skloněném jižním svahu, který absorbuje sluneční záření, dopadající po velkou část roku kolmo na tento úklon svahu. Za těchto podmínek se nemohou trvale uchytit dřeviny středoevropského listnatého lesa a vzniká zde přirozené, ekologicky podmíněné bezlesí. Hovoříme proto o xerotermní hranici lesa. To umožnilo existenci řady reliktních stanovišť – skalních stepí, xerotermních trávníků a lesostepí, které mozaikovitě zpestřují mírně zvlněnou krajinu habrových doubrav. S výjimkou nevýznamných a menších nalezišť v rámci křídové tabule je Český kras jediným větším územím v České kotlině, na němž jsou v úplných vývojových sériích a ekologických řadách vyvinuta společenstva světlomilných xerofilních rostlin.

Několik desítek zdejších rostlinných druhů dnes náleží v rámci České republiky k ohroženým až kriticky ohroženým. Rostou zde druhy fytogeograficky významné s hraničním rozšířením v Českém krasu, jako čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis) a zimostrázek alpský (Polygaloides chamaebuxus). Vyskytují se tu i druhy význačné svým reliktním rozšířením, např. rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) v rezervaci Karlštejn, na Herinkách lipnice bádenská (Poa badensis), na více lokalitách včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), hlaváček jarní (Adonanthe vernalis), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), kavyl tenkolistý (Stipa stenophylla), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea) a řada dalších. V šípákových doubravách a na skalních stepích tu roste apomiktický jeřáb krasový (Sorbus eximia), endemit Českého krasu.

Včelník rakouskýHlaváček jarníHvozdík sivýRudohlávek jehlancovitý

včelník rakouský hlaváček jarní rudohlávek jehlancovitý hvozdík sivý

K nejzajímavějším společenstvům patří šípákové doubravy s dřínem. Tvoří rozvolněné, většinou zakrslé porosty na velmi mělkých půdách vápenců. Kromě dubu pýřitého (Quercus pubescens) v nich roste řada dřevin převážně keřového vzrůstu, jako jsou jeřáb muk (Sorbus aria), jeřáb břek (S. torminalis), dřín (Cornus mas), svída krvavá (Swida sanguinea), hlohy (Crataegus spp.), růže (Rosa spp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) a další. Bohatý je i výskyt bylin a trav často velmi nápadných, jako např. třemdava bílá (Dictamnus albus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), hrachor chlumní (Lathyrus lacteus), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), vstavač nachový (Orchis purpurea), rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), oman srstnatý (Inula hirta), prvosenka jarní (Primula veris), hadí mord nachový, lněnka bavorská (Thesium bavaricum) a mnoho jiných.

Na šipákové doubravy navazují na plošinách s odvápněnou půdou, často fosilní tzv. “terra fusca”, mochnové doubravy s acidofilními druhy jako např. kostřava ovčí (Festuca ovina) a souborem druhů, které indikují jílovité nepropustné půdy, jako je mochna bílá (Potentilla alba), srpice barvířská (Serratula tinctoria), bukvice lékařská (Betonica officinalis), svízel severní (Galium boreale) apod.

Z přirozených lesních společenstev jsou nejrozšířenější habrové doubravy s výskytem četných vzácnějších druhů rostlin, jako je např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (C. ensifolia), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). V rezervaci Karlštejn a v Karlickém údolí se v nepočetných populacích vyskytuje i zvonovec lilioliostý (Adenophora liliifolia). V komplexu vrchů Mramor a Šamor roste na jediné lokalitě vstavač mužský (Orchis mascula). Lokálně se na vhodných lokalitách vyskytuje silně ohrožený kruštík růžkatý (Epipactis muelleri) a ohrožený kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), jako např. v připravovaném chráněném území Na Voskopě.

Plošně mnohem menší jsou zbytky vápnomilných bučin s charakteristickým výskytem okrotice červené (Cephalanthera rubra). Jde o lesy velké vědecké hodnoty, protože buk v nich dosahuje nejnižšího přirozeného rozšíření ve středních Čechách.

Na strmých svazích s hrubou pohyblivou sutí rostou javory mléč a klen (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), v podrostu líska (Corylus avellana), bez černý (Sambucus nigra), meruzalka srstka (Ribes uva-crispa) 
a významný druh sutí meruzalka alpská (Ribes alpinum). Na tyto suťové svahy často navazují dna roklí, kde převládá javor klen 
a javor mléč s lípou malolistou a někdy s vtroušeným bukem. Nápadný je v nich především jarní aspekt v podrostu s dymnivkami (Corydalis cava, C. intermedia, C. solida), jaterníkem trojlaločným (Hepatica nobilis), orsejem jarním (Ficaria bulbifera), kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), pitulníkem žlutým (Galeobdolon luteum), vzácněji s omějem vlčím (Aconitum vulparia). Ojediněle se tu vyskytuje oměj pestrý, Aconitum variegatum (mezi Hostímí a Sv. Janem) a zapalice žluťuchovitá, Isopyrum thalictroides (na Voškově).

Pozoruhodný je výskyt druhů květeny skal a skalních stepí ve dvou extrémních podobách, jednak květeny osluněných vápencových a diabasových skal a skalních stupňů s nevyvinutými půdami, jednak květeny stinných vápencových skalnatých srázů.

Strmé, především k jihu exponované skalní stěny hostí z nápadných a dnes většinou ohrožených druhů, např. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kosatec bezlistý český (Iris aphylla subsp. bohemica), chrpu chlumní (Centaurea triumfettii), tařici skalní (Aurinia saxatilis), devaterníček šedý (Rhodax canus), včelník rakouský, vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), lociku vytrvalou (Lactuca perennis), svízel sivý (Galium glaucum), sesel sivý (Seseli osseum) a další.

Vlhčí a stinné vápencové stěny a srázy poskytly útočiště druhům s optimem rozšíření v evropských horách. Pro tato společenstva je charakteristický výskyt pěchavy vápnomilné (Sesleria albicans), lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata), lomikamene trsnatého (Saxifraga rosacea), dvojštítku hladkoplodého (Biscutella laevigata), zimostrázku alpského a hvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus). Druhově bohatá společenstva pěchavy vápnomilné s devaterníčkem šedým a penízkem horským (Thlaspi montanum) nebo společenstva kostřavy walliské (Festuca valesiaca) na hlubších rendzinových půdách mají své klasické lokality v dnešní národní přírodní rezervaci Karlštejn.Vzhledem k propustným horninám a půdám se v Českém krasu nevyvinuly rozsáhlejší mokřadní společenstva. Pouze podél řeky Berounky rostou pobřežní společenstva s lesknicí rákosovitou (Phalaris arundinacea) a stále se rozrůstající porosty vrb, převážně stromových vrb křehkých a vrb bílých. Podél některých širších údolí kultivovaných potoků, např. v Radotínském údolí vznikly kosením blatouchové louky, které bez péče zarůstají vysokými bylinami.

Vedle cévnatých rostlin je Český kras známý především výskytem řady druhů hub. Travinné xerothermní porosty jsou význačné výskytem četných druhů břichatkovitých hub, porosty lesostepí a teplomilné doubravy výskytem lanýžů, některých hub smržovitých i mnoha druhů žampiónů a bedel. Mezi jinými druhy tu lze nezřídka nalézt například ohrožený hřib satan (Boletus satanas). Suťové lesy a bučiny naproti tomu charakterizuje množství dřevních hub.

Zajímavé jsou i výskyty řas, lišejníků a především vápnomilných mechorostů. Bryoflóra území vzhledem k pestrosti stanovišť 
i vzhledem k obecně větší druhové bohatosti mechorostů na vápencovém podkladě činí kolem 337 druhů (60 játrovek, 2 hlevíky 
a 275 mechů). Z tohoto počtu patří téměř čtvrtina mezi ohrožené druhy, jako je např. klaminka tupolistá (Anomodon rugelii), krondlovka zelená (Fissidens viridulus), děrkavka tlustožeberná (Grimmia teretinervis), zobanitka směstnaná (Rhynchostegium confertum) a kápěnka (Seligeria calcarea). Na výslunných skalách a stepích jsou často zastoupeny druhy submediteránní, 
jako např. mozolka vonná (Mannia fragrans), třásnatka šupinatá (Crossidium squamiferum), pározub bledožlutý (Didymodon luridus), krasatka přeslenitá (Eucladium verticillatum), děrkavka istrijská (Grimmia tergestina), bokoplodka kostrbatá (Pleurochaete squarrosa) nebo termovka hustá (Weissia condensa). Na zastíněných skalách a sutích se mezi jinými nacházejí i ohrožené druhy vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum), podhořanka lesklá (Porella arboris-vitae), klaminka dlouholistá (Anomodon longifolius), hájovka Vaucherova (Cirriphyllum tommasinii), pározub zprohýbaný (Didymodon sinuosus), trněnka tlustožeberná (Eurhynchium crassinervium), trněnka aksamitová (Eurhynchium flotowianum), krondlovka nejmenší (Fissidens gracilifolius), úzkolistec štíhlý (Rhynchostegiella tenella). Zajímavým fenoménem jsou společenstva travertinových kaskád, kde se mechorosty podílejí jako živá složka na jejich stavbě. Nacházíme zde druhy jako hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata), pobřežnice Fabbroniova (Pellia endiviifolia), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum) nebo krasatka přeslenitá (Eucladium verticillatum).

Pro svou pestrost a ojedinělost byl Český kras odedávna klasickým místem rozvíjejícího se botanického výzkumu. 
Byla zde například pro vědu popsána řada nových rostlinných druhů. Z vyšších rostlin jsou to např. rozrazil zubatý (Veronica dentata
a kavyl Ivanův (Stipa joannis). V první polovině 20. století se Český kras stal u nás kolébkou rostlinné sociologie. Studie přírodních poměrů Velké hory, organizovaná ve 40tých létech J. Klikou, byla první kolektivní studií přírodovědců různých oborů v Čechách. Ve druhé polovině 20. století zde byla mimo jiné uskutečněna i rozsáhlá studie sukcesního zarůstání opuštěných polí, organizovaná týmem geobotaniků Karlovy univerzity v Praze. Přes značné množství nashromážděných poznatků však ucelené 
a kritické zpracování květeny i vegetace dosud chybí.

Správa CHKO Český kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt