Národní přírodní památka Zlatý kůň

Kopec s několika opuštěnými lomy na jižním svahu a zalesněným severním úbočím, 500 m jižně 
od Koněprus.

Katastrální území: Koněprusy (okres Beroun)

Výměra: 37,68 ha

Nadmořská výška: 395–475 m

Vyhlášeno: 1972

Devonské vápence poskytují doklady o existenci korálového útesu s dobře zachovalými fosilními pozůstatky nesmírně bohaté tropické mořské fauny, což činí území Zlatého koně mezinárodně známou paleontologickou lokalitou. V území je vyvinuta plynulá sukcesní řada xerotermních společenstev od pionýrské vegetace skalních štěrbin přes druhově bohaté kostřavové trávníky 
až k širokolistým sveřepovým trávníkům na hlubší půdě.

Geologie

Oblý vrchol širokého strukturního hřbetu má plochý povrch a příkré svahy. Souvislost vrcholové části porušují staré vápencové lomy s četnými povrchovými a podzemními krasovými jevy. Geologický podklad území tvoří devonské vápence s asymetrickou synklinální stavbou s jádrem v oblasti Zlatého koně. Tuto strukturu omezuje na severu směrná porucha – voškovský přesmyk často nesprávně nazývaný očkovský přesmyk, podle nesprávného názvu kopce Voškov, uvedeného na mapách z 50. let minulého století – “Očíkov”).

Následkem pohybu kontinentů se dostal Český masív v době spodního devonu do rovníkové zóny. Během stupně prag se v oblasti dnešních Koněprus vyvíjel na zvedajícím se dně pánve vápencový útesový komplex dosahující až k mořské hladině. 
Byl tvořen vápnitými řasami, stromatoporami, lilijicemi a méně korály. Kolem biogenní části útesu se vytvářely osypové svahy z úlomků a odumřelých koster a schránek živočichů, převážně lilijic. Z těchto osypů později vznikly biodetritické vápence. 
Během růstu útesu a později docházelo k jeho gravitačnímu rozlámání při kterém vznikaly opakovaně hluboké rozsedliny, později vyplněné mladšími sedimenty. Po ukončení útesového vývoje pražského souvrství (stupeň prag), které je především v okolí Zlatého koně zastoupeno koněpruskými vápenci, nastala přestávka v sedimentaci, takže zde chybí usazeniny skoro celého stupně zlíchov. Po zdvihu mořské hladiny se začaly ukládat šedé vrstevnaté vápence suchomastské. Vrchol Zlatého koně 
(475 m n. m.) tvoří narůžovělé bioklastické vápence akantopygové středního devonu. V Hergetově lomu, ve východní části chráněného území, nasedají na suchomastské vápence po opětovné přestávce v sedimentaci, během které došlo k erozi podložních vápenců, roblínské vrstvy srbského souvrství (stupeň givet), zastoupené hnědými vápnitými pískovci a prachovci. Jedná se o poslední část dochovaného vrstevního sledu v oblasti koněpruského devonu.

Devon koněpruské oblasti je pro svou velmi bohatou faunu světově známou lokalitou. Koňepruské vápence obsahují více než 500 známých druhů zkamenělin. Mezi nejhojnější patří lilijice, ramenonožci, mechovky, koráli, stromatopory, plži, mlži, hlavonožci a časté jsou i zbytky vápnitých řas. Trilobiti jsou vzácnější.

Ve vápencích Zlatého koně vznikl během třetihor a čtvrtohor největší známý jeskyní systém v Českém krasu – Koněpruské jeskyně. Je vyvinut ve třech úrovních, s výškovým rozsahem 70 m, z nichž střední a svrchní je zpřístupněno pro veřejnost. Morfologie jeskyní je závislá na stavbě vápenců, ve kterých vznikly. Střední patro vzniklo při hranici koněpruských a suchomastských vápenců a tvoří jej široké tunelovité chodby. Spodní patro vzniklo pouze v homogenních koněpruských vápencích a jsou pro něj charakteristické úzké a vysoké kaňonovité chodby. Půdní pokryv tvoří převážně různá vývojová stadia rendzin, velmi omezeně hnědozemě na spraších a sprašových hlínách.

Květena

Většinu území pokrývá nelesní xerotermní vegetace. Co se přirozených a polopřirozených porostů týče, nalezneme zde plynulou vývojovou řadu xerotermních společenstev od vegetace skal a pionýrských společenstev nejmělčích půd (Alysso-Sedion
s lomikamenem trojprstým (Saxifraga tridactylites) přes druhově bohaté skalní stepi jižních svahů (Helianthemo-Festucion
a kostřavové xerotermní trávníky jižních expozic (Festucion valesiacae) až k širokolistým trávníkům na hlubší půdě (Bromion erecti) s invadujícím ovsíkem vyvýšeným. Zejména do posledního typu porostů během postupující sukcese pronikají teplomilné křoviny a dřeviny. Častá je tu borovice černá, která dominuje ve zdejších převážně sekundárních lesních porostech. Nalezneme tu i fragmenty teplomilných doubrav a dubohabřin. Zvláštní biotopy představují zdejší převážně opuštěné lomy různého stáří, které jsou dobrým studijním objektem průběhu primární antropogenní sukcese.

V opuštěném lomu pod Koněpruskými jeskyněmi se můžeme setkat s mnoha druhy mechorostů a lišejníků. Mezi nimi jsou 
i druhy ohrožené. Ve štěrbinách na výslunných stěnách lomu jsou to mechy tučnolístek tuhý (Aloina rigida) a prutník zdobný (Bryum elegans), na dně lomu na slabé vrstvě humusu např. výrazně žlutooranžovohnědě zbarvený lišejník blýskavka žlutá (Fulgensia fulgens).

Zvířena

Z měkkýšů zde žije v České republice vzácný, ale na vápencových skalách v CHKO Český kras poměrně běžný litobiontní plž Chondrina avenacea a dále závornatka Bulgarica nitidosa (endemit Českého krasu a Křivoklátska).  Původnost zdejšího stepního ekosystému dokazují svou přítomností např. druhy z čeledi mandelinkovitých Cryptocephalus cordiger, C. nitidus, Timarcha goettingensis, Luperus xanthopoda, Aphtona herbigrada, Longitarsus noricus a Psylliodes instabilis, z nosatcovitých Tychius schneideri. Na brukvobitých rostlinách se vyvíjí vzácný krytonosec Ceutorhynchus coerulescens. Na okraji xerotermního trávníku nedaleko vchodu do jeskyní byl zaznamenán bezkřídlý listopas angreštový (Barypeithes mollicomus). Z denních motýlů jsou nejvíce zastoupeny čeledi okáčovití a babočkovití, z nočních píďalkovití (obecně nejpočetnější čeleď, zde převažující) 
a můrovití. Bohatá je i arachnofauna. Zaznamenán zde byl např. stepník rudý (Eresus cinnaberinus). Z plazů zde byla zjištěna ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků jsou nejvýznamnější druhy bezlesé krajiny, jako je pěnice vlašská (Sylvia nisoria), ťuhýk obecný (Lanius collurio), ojediněle tu zahnízdí i ťuhýk šedý (Lanius excubitor) a skřivan lesní (Lullula arborea). Na skalách zde hnízdí poštolka obecná (Falco tinnunculus). Zlatý kůň je významnou lokalitou netopýrů. Z tohoto hlediska jsou nejvýznamnější Koněpruské jeskyně a jeskyně Nová propast, které jsou jako zimoviště využívány vrápencem malým (Rhinolophus hipposideros). V letech 1989–1990 tu byl na této lokalitě učiněn neúspěšný pokus o vytvoření kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus).

Historie

Ve svrchním patře Koněpruských jeskyní byla v 15. století tajná penězokazecká dílna.

Plán péče o NPPZlatý kůň na léta 2013 - 2026 (ke stažení):

Textová část plánu péče (PDF, 600 kB)

Správa CHKO Český kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt