NPR Karlštejn

Členité území severně od Berounky mezi Berounem, Vráží, Mořinou, Karlštejnem a Srbskem.

Katastrální území: Bubovice, Budňany, Hlásná Třebáň, Hostim, Mořina, Srbsko u Berouna, Svatý Jan pod Skalou (okres Beroun)

Výměra: 1547,00 ha

Nadmořská výška: 216–440 m

Vyhlášeno: 1955

Rozsáhlé lesnaté území je členěné údolími potoků Budňanského, Bubovického a Loděnice. V přirozených i lomových odkryvech se nacházejí světově proslulé paleozoické geologické profily a paleontologické lokality, krasové jevy povrchové i podzemní. Soubor ekosystémů podmíněných vápencovým podložím a reliéfovou pestrostí zahrnuje škálu od okroticových bučin přes černýšové dubohabřiny a mochnové doubravy po hrachorové šipákové doubravy a kostřavové a pěchavové skalní stepi. Jedná se o klasickou oblast mnoha terénních přírodovědných oborů (mykologie, entomologie, geobotanika aj.) i o významnou archeologickou lokalitu.

Plán péče o NPR Karlštejn na léta 2017 - 2025: Plán péče - text  Mapové a tabulkové přílohy plánu péče

 

Část území NPR, tzv. Bezzásahová oblast Doutnáč, je ponechána k samovolnému vývoji bez úmyslných lidských zásahů.Vrch Doutnáč byl vybrán pro svou ucelenost a přesto velkou rozmanitost stanovištních podmínek. Zdejší lesy budou ponechány bez úmyslných zásahů lesníků a také bez ochranářského managementu. Území o rozloze 67 ha je určeno k samovolnému vývoji od roku 2004 na základě smlouvy uzavřené mezi Lesy ČR s.p. a Správou chráněné krajinné oblasti Český kras.

Přírodu rezervace Vám přiblíží okružní naučná stezka NPR Karlštejn vedoucí ze Srbska nebo Karlštejna přes Bubovické vodopády do Svatého Jana pod Skalou a podle Kačáku zpět do Srbska. Kratší okružní naučná stezka Svatojánský okruh zpřístupňuje okolí Sv. Jana pod Skalou s vyhlídkou U Kříže.

Geologie

Přes území rezervace je možné vést profil napříč celým synklinoriem silursko-devonských vrstev. Horninové soubory mají vrásovou stavbu a můžeme sledovat střídání synklinálních a antiklinálních struktur. Na jihovýchodním okraji rezervace začíná vrstevní sled hranicí mezi silurským a devonským útvarem, která je nejlépe odkryta na Budňanské skále v Karlštejně. Směrem k severozápadu následují postupně tyto struktury: synklinála srbsko-mořinská, antiklinála Amerik, synklinála Chlumu, antiklinála Doutnáče, synklinála holyňsko – hostimská a severozápadní okrajový pruh.

V rezervaci je možné sledovat profil geologickými vrstvami od spodního siluru až do středního devonu. Jeden z velmi důležitých odkryvů leží v západní části rezervace v údolí Berounky od Lištice po lom Alkazar. Jedná se o profil vulkanickou facií siluru v oblasti Svatojánského vulkanického centra s několika význačnými paleontologickými nalezišti. Velmi důležité paleontologické lokality v silurských horninách jsou také v okolí Svatého Jana pod Skalou a v jádře antiklinály Amerik Na Rešné.

Úplný profil devonem je názorně odkrytý v údolí Budňanského potoka mezi Karlštejnem a dubem Sedmi bratří. Hranice mezi silurem a devonem je nejlépe studovatelná na Budňanské skále v Karlštejně. Tento odkryv je pomocným stratotypem, který doplňuje globální stratotyp hranice silur - devon na Klonku u Suchomast. Na Budňanské skále leží hranice mezi hlavonožcovými vápenci a mocnější lavicí krinoidových vápenců, které tvoří vrásu ve tvaru písmene M. Stratotyp je označen bronzovými deskami s doprovodným textem.

Kromě mořských silurských a devonských vrstev jsou v krasových depresích na území rezervace zachovány i stopy po další, mladší mořské sedimentaci, která na tomto území probíhala ve svrchní části druhohorního křídového útvaru. Jedná se o rezavé písčité sedimenty s mořskou faunou zachované v geologických varhanách odkrytých v bývalých lomech Na Stydlých vodách.

Z nejmladší geologické doby – čtvrtohor jsou zachovány větrem přemístěné sprašové návěje a terasové stupně, které uložila řeka Berounka během svého vývoje. Tvoří je hrubozrnné písčité a štěrkovité sedimenty pleistocenního stáří (starší čtvrtohory).

V teplejších obdobích nejmladších čtvrtohor – holocénu se před krasovými prameny usazoval pěnovec, který vytváří kaskády, například na Bubovických vodopádech. Ve Svatém Janu pod Skalou je zbytek pěnovcové kupy. Podle střídání různých typů pěnovců a vložek starých půdních horizontů lze usuzovat na klimatické změny v nejmladší geologické minulosti. V kupě vzniklo několik menších krasových dutin. V jedné z nich podle legendy byla poustevna svatého Ivana.

Na území rezervace je evidováno přes 100 jeskyní. Nejvýznamnější krasové jevy jsou soustředěny v povodí Kačáku a v kaňonu Berounky. Některé jeskyně byly v minulosti periodicky využívány lidmi. Jeskyně Nad Kačákem dokonce již ve středním paleolitu před cca 100 tisíci lety.

Květena

Rozlehlé členité území je z největší části pokryté černýšovými dubohabřinami. Ty byly po staletí obhospodařovány jako pařeziny, což podpořilo převahu habru, ale umožnilo zachování bohatého bylinného patra s jaterníkem trojlaločným (Hepatica nobilis), lechou jarní (Lathyrus vernus), prvosenkou jarní (Primula veris) ap. Na světlých okrajích těchto lesů se ojediněle vyskytuje zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia). V polohách s hlubšími jílovitými, střídavě zamokřenými půdami rostou mochnové doubravy s převahou dubu zimního a v podrostu s typickými druhy jako je mochna bílá (Potentilla alba), bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria), svízel severský (Galium boreale). Na jižních a západních svazích kopců se uplatňuje rozvolněná hrachorová doubrava s dubem pýřitým, většinou v bizarních keřových tvarech, který je doprovázen řadou keřů jako je dřín (Cornus mas), řešetlák (Rhamnus cathartica), dřišťál (Berberis vulgaris), jeřáb muk (Sorbus aria), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). Význačným druhem je hrachor chlumní (Lathyrus lacteus) a lemové druhy třemdava bílá (Dictamnus albus), jetel alpínský (Trifolium alpestre), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), sasanka lesní (Anemone sylvestris). Ze vstavačovitých rostlin je nejpamátnějším druhem rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), který v Čechách roste jenom tady. Nedávno byl odtud popsán jeřáb krasový (Sorbus eximia), endemit Českého krasu. V určitých polohách jižních svahů, např. na Doutnáči a Velké hoře, kde těsně pod povrchem leží ukloněné plotny vápenců, kterými nemohou proniknout kořeny stromů a kde je nejvyšší oslunění a nedostatek vláhy, se vytvořila trvalá nelesní společenstva s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca). Zde se uplatňuje velká skupina vzácných druhů se submediteránním nebo subkontinentálním rozšířením – kavyly, bělozářky, včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) a další. Severně orientované svahy a skály roklí osidlují společenstva s pěchavou vápnomilnou, k níž se přidružuje skupina druhů dealpinských, např. lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), penízek horský (Thlaspi montanum). V podobných polohách rostou též suťové lesy s lípou a javorem a s nitrofilními druhy, k nimž přistupuje i vzácný oměj vlčí (Aconitum lycoctonum). V kolinní poloze Českého krasu mají na některých severních svazích své výškové minimum okroticové bučiny. V údolních polohách podél potoků rostou střemchové jaseniny s převažujícím jasanem, místy olší lepkavou a vrbami.

V minulosti byly místy vysázeny nepůvodní dřeviny, zejména smrk v údolních polohách a akát a borovice černá na jižních svazích. Tyto porosty budou postupně převedeny na potenciální přirozenou vegetaci. Protože v některých smrkových monokulturách rostou vzácné houby, budou některé úseky v rezervaci zachovány.

Velké množství různorodých stanovišť je příčinou značné druhové bohatosti mechorostů v této rezervaci. Na výslunných skalních stepích se nacházejí submediteránní druhy, např. mozolka vonná (Mannia fragrans) nebo bokoplodka kostrbatá (Pleurochaete squarrosa), která patří mezi ohrožené druhy. Přímo na výslunných skalách se pak vyskytují vzácné a ohrožené druhy – děrkavka tlustožeberná (Grimmia teretinervis), děrkavka istrijská (Grimmia tergestina), rokyt Vaucherův (Hypnum vaucheri), rourkatec chlumní (Syntrichia intermedia), pározub srdčitý (Didymodon cordatus), z lišejníků např. ohrožený druh blýskavka žlutá (Fulgensia fulgens). Naopak na velmi vlhkých, zastíněných skalách nad potoky se vyskytují ohrožené druhy: vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum), krondlovka nejmenší (Fissidens gracilifolius) nebo pározub zprohýbaný (Didymodon sinuosus), ve spárách kapavých skal např. mech štíhlík křivozubý (Hymenostylium recurvirostre). Na zastíněných až polozastíněných skalách, sutích i na stěnách lesních lůmků se nachází mnoho vzácných a ohrožených druhů mechorostů. Patří mezi ně např. trněnka aksamitová (Eurhynchium flotowianum), úzkolistec štíhlý (Rhynchostegiella tenella), hájovka Vaucherova (Cirriphyllum tommasinii), trněnka tlustožeberná (Eurhynchium crassinervium), klaminka dlouholistá (Anomodon longifolius).

NPR Karlštejn je jedním z mykologicky nejprozkoumanějších a nejbohatších území středních Čech, odkud bylo popsáno mnoho druhů hub. Z vřeckovýtrusných byla zjištěna např. velmi vzácná dřevní tvrdohouba káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior), vzácná káčovka mističková (Biscogniauxia marginata), na broucích parazitující housenice střevlíková (Cordyceps entomorrhiza), z terčoplodých hub velmi vzácná kosmatka zimní (Hiemsia pseudoampezzana), vzácné ouško citronové (Otidea concinna) a vzácný lanýž letní (Tuber aestivum) a lanýž ryšavý (T. rufum), které tvoří plodnice pod zemí; ze stopkovýtrusných kornatcovitých to je např. vzácný dřevní struhák význačný (Hyphoradulum conspicuum) a kornatka Pilátova (Peniophora pilatiana), velmi vzácné pozemní kuřátečko bílé (Clavulinopsis tenuicula), z chorošů vzácný parazitický rezavec dubomilný (Inonotus dryophilus) a z lupenatých velmi vzácný dřevní druh houžovec Pilátův (Lentinellus pilati) a zde dosti častý (jinak vzácný) houžovec nevonný (L. inolens), dále vzácná pozemní muchomůrka Beckerova (Amanita beckeri), z mnoha mykorizních pavučinců např. pavučinec hnědoolivový (Cortinarius rufoolivaceus) a pavučinec náramkovcový (C. praestans), z jiných rodů hub vzácná líha popelavá (Lyophyllum infumatum), bedlička Bucknallova (Cystolepiota bucknallii), prudce jedovatá mykorizní čirůvka tygrovaná (Tricholoma pardalotum), z řady ryzců např. nejedlý ryzec Maireův (Lactarius mairei) a ryzec citronový (L. citriolens), z hřibovitých ve středních Čechách vzácný mykorizní hřib bronzový (Boletus aereus), hřib Fechtnerův (B. fechtneri) a drobný hřib pružný (Aureoboletus gentilis), z podzemek vzácný černoušek Broomeův (Melanogaster broomeianus), hlíza vrásčitá (Hymenogaster verrucosus), hlíva brázditá (H. sulcatus), masovka jednovýtrusá (Octaviania monospora) a z ostatních břichatek na stepních lokalitách např. vzácná hvězdovka bradavková (Geastrum corollinum), nehojná prašnatka kořínkatá (Gastrosporium simplex), palečka nazrzlá (Tulostoma melanocyclum) aj. Druhotné smrčiny hostí např. vzácný rudoušek tmavý (Rhodocybe obscura) a řadu vzácných druhů pečárek, jako pečárku Karlovu (Agaricus caroli), pečárku sněhobílou (A. chionodermus) aj.

Zvířena

K území rezervace se vztahuje velké množství údajů a odborných prací. Na xerotermních biotopech zde žijí vzácní litobiontní plži Pyramidula rupestris a Chondrina avenacea, vzácné závornatky Clausilia dubia a Alinda biplicata bohemica žijící především v okolí skal, vzácní drobní teplomilní plži Truncatellina claustralis a Pupilla triplicata. V mokřadech v okolí potoků se vyskytuje plž Eucobresia diaphana, endemitem údolí Berounky ve vlhkých suťových lesích je Trichia unidentata bohemica. Dalším českým endemitem je závornatka Bulgarica nitidosa. Žijí zde rovněž vzácní teplomilní pavouci sklípkánci Atypus affinis a A. piceus (na Komárkově lesostepi syntopické naleziště), stepník rudý Eresus cinnaberinus, slíďáci Alopecosa sulzeri, Tricca lutetiana, nápadně chlupatý běžník Heriaeus oblongus, skákavka Neon rayi, v křovinách na Komárkově lesostepi byla nalezena vzácná pavučenka Panamomops affinis poprvé popsaná z borového lesa u Jindřichova Hradce.

Na Doutnáči byla podrobně studována půdní fauna – bylo odtud popsáno několik druhů chvostoskoků (Karlstejnia annae, Doutnacia xerophila, Mesaphorura tenuisensillata). Mravkolev Formicaleo tetragrammicus tu má svůj nejsevernější výskyt v rámci Evropy. Vyskytuje se tu i vzácný ploskoroh pestrý (Ascalaphus macaronius), jehož larvy podobné larvám mravkolvů žijí volně ve stepním porostu. Na svídě krvavé cizopasí vzácná bejlomorka Craneiobia corni a na lísce zase Contarinia cybelae. Z fytofágních brouků zde žije řada významných i reliktních druhů. Řada jich je vázaná na xerotermní biotopy (skalní stepi, lesostepi apod.) – z nich např. mandelinkovití Labidostomis humeralis, Lachnaia sexpunctata, Smaragdina xanthaspis, Cheilotoma musciformis, Coptocephala unifasciata, C. rubicunda, Pachybrachis tessellatus, Cryptocephalus schaefferi, C. cordiger, C. primarius, C. sexpunctatus, C. elegantulus, Aphtona cyanella, A. herbigrada, Longitarsus foudrasi, L.helvolus, L. nanus, L. medvedevi, L. minusculus, Dibolia cynoglossi, D. rugulosa, D. depressiuscula, D. cryptocephala, Argopus ahrensi, Apteropeda orbiculata, Psylliodes illyrica, P. thlaspis, P. toelgi, P. instabilis, luskokazovití Bruchidius cisti a B. unicolor, nosatcovití Apion aciculare (na devaterníku velkokvětém),A. oblivium, A. penetrans, A. austriacum, A. opeticum, Otiorhynchus fullo, Phyllobius incanus, Sitona inops, Smicronyx coecus, Tychius schneideri, T. crassirostris, Ceutorhynchus gallorhenanus, C. unguicularis (dosud jediný nález v Čechách), C. lukesi, C. nanus, C. angustus, C. similis, C. interjectus, Mogulones austriacus, M. pallidicornis, Stenocarus cardui, Gymnaetron asellus, G. melas, Cionus leonhardi i stepní bezkřídlí Peritelus leucogrammus, Omias rotundatus, Trachyphloeus alternans, T. spinimanus, T. angustisetulus, T. asperatus a Thylacites pilosus.

Další významná a charakteristická skupina fytofágních brouků je vázaná na vlhčí partie listnatého, často i suťového lesa – z nich např. mandelinkovití Oomorphus concolor a Crepidodera lamina, a nosatcovití Otiorhynchus uncinatus, Brachysomus hirtus, B. echinatus, Rhinomias forticornis, Barynotus moerens, Trachodes hispidus, Leiosoma deflexum, L. cribrum i bezkřídlí Acalles camelus, A. sp. cf. pyrenaeus, a A. echinatus, dokládající kontinuálnost lesa.

Z dravých brouků střevlíkovitých tu bylo nalezeno přes 200 druhů, včetně vzácných teplomilných střevlíků Notiophilus rufipes, Harpalus cordatus, Harpalus tenebrosus centralis a Harpalus winkleri, ve vlhčích lesích se dále vyskytují typičtí Pterostichus burmeisteri, Abax ovalis, Molops elatus a M. piceus, na dubech loví housenky chráněný krajník pižmový (Calosoma inquisitor).

Z brouků listorohých žije v lesích především chráněný roháč obecný (Lucanus cervus) a menší černý roháček kozlík (Dorcus parallelepipedus). Na stepích a pastvinách si své kuličky z trusu valívá chrobák Sisyphus schaefferi. V odumřelých prutech lísky se tu vyvíjí vzácný kůrovec Lymantor coryli.

V ulitách páskovek a suchomilek si staví hnízda vzácná včela Hoplitis rufohirta.

Na stepních biotopech s teplomilnými křovinami žijí četné druhy motýlů: drobníček Trifurcula headleyella, trávníček Elachista steueri, vzpřímenka Parornix szoecsi (jediný nález v republice), na severně exponovaných svazích s lomikamenem latnatým dealpinní druh předivky Kessleria alpicella a rovněž dealpinní píďalka Entephria nobiliaria, pouzdrovníček Coleophora squamosella (jediný věrohodný údaj v Čechách), dále Heinemannia flavicaput, makadlovka Nothris lemniscella, stébelnatka Ochsenheimeria urella, zavíječi Myelois cirrigerella, Pyralis regalis, nesytka Pennisetia bohemica, zelenáček Procris geryon, píďalka Perizoma bifaciata. V prosvětlených dubohabřinách žijí druhy: drobnokřídlík Micropteryx tunbergella, drobníčci Stigmella lonicerarum, S. eberhardi, adéla Cauchas leucocerella, skvrnovníček Lampronia redimitella, klíněnky Phyllonorycter mannii, P. distentella, krásněnka Fabiola pokornyi, trávníček Stephensia abbreviatella, pouzdrovníček Coleophora pulmonariella, obaleč Ancylis tineana, nesytky Synanthedon stomoxyformis a S. soffneri, píďalka Eupithecia egenaria. Na pryšci Tithymalus seguierianus se vyvíjí vzácná nesytka Chamaesphecia bibioniformis. Z nápadných denních motýlů tu žijí oba batolci, bělopásek dvouřadý i b. topolový, otakárek fenyklový, žluťásek jižní a jiní.

Z kriticky ohrožených druhů obojživelníků tu žije čolek velký (Triturus cristatus) v  jezírku v bývalém lomu Paraple a podél řeky Berounky skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Dále zde byl vzácně zaznamenán čolek horský (Triturus alpestris)  v lomu Paraple a v rybníčku na Břesnici. Běžnými druhy jsou čolek obecný (Triturus vulgaris) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je rozšířen zejména v údolí Bubovického a Budňanského potoka, méně i podél Kačáku (Loděnice). Neuváženě zde byla vysazena ještěrka zelená (Lacerta viridis) a užovka stromová (Elaphe longissima). Poměrně hojná je zde užovka hladká (Coronella austriaca), vyskytující se hlavně ve starých lomech. Užovka podplamatá (Natrix tessellata) je vázaná především na údolí Berounky mezi obcí Karlštejn a lomem Alkazar. Ornitologickou zvláštností je kriticky ohrožený zedníček skalní (Tichodroma muraria), který každoročně zimuje v okolí lomu Chlum. Na stepích podél Berounky se vyskytuje pěnice vlašská (Sylvia nisoria), na Kačáku (Loděnici) ledňáček říční (Alcedo atthis) a na stráni nad Hostímí lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Hnízdí tu každoročně včelojed lesní (Pernis apivorus) a jestřáb lesní (Accipter gentilis), v lomech výr velký (Bubo bubo). Ze savců jsou nejvýznamnější letouni. Největšími zimovišti netopýrů jsou štoly na Rešnách a na Alkazaru, jeskyně na Chlumu a jeskyně Arnoldka v lomu Čeřinka. Z území jsou známé i letní kolonie především netopýra velkého (Myotis myotis). V obci Karlštejn byla nedávno nalezena také letní kolonie netopýra severního (Eptesicus nilssonii). Z letní kolonie  ve Svatém Janě je znám i kriticky ohrožený vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).

Historie

Jedinečným archeologickým fenoménem jsou doklady osídlení v desítkách jeskyní, paleolitická stanice pod otevřeným nebem a další doklady z tohoto období, pozdější hradiště. Některé příklady:

Srbsko – areál jeskyní Na Bříči: jeskyně Barrandova (LnK, StK, neolit, knovíz, raný středověk, novověk), Jezerní (neolit), Galerie (neolit, eneolit), Nad Galerií (neolit), Myší díry (neolit), Malá (lengyel), Hlohová (LnK, StK), Nad Úzkou (středověk, novověk), Patrová (eneolit, knovíz, latén), Nová neboli Hájkova (LnK, StK, řivnáč, knovíz, raný středověk), Abri I (LnK, bronz).

Hostim – Šanův kout. (Lokalita je zapsána v Ústředním seznamu pod číslem 421): Na SZ svahu strže v mírné depresi, ve výšce 40–45 m nad úrovní dnešní Berounky vzdálené cca 110–130 m se nalézá mladopaleolitické až magdalénienské (absolutní stáří nálezů 10 470 + 470 př. n. l.) tábořiště pod širým nebem s půdorysem obydlí. Stanový přístřešek byl obklopen několika dílnami na výrobu štípané kamenné industrie. K nejvýznamnějším nálezům patří rytiny na břidlicových destičkách, z nichž nejzachovalejší je rytina koně.

Hostim – hradiště “Kozel” (zapsané v Ústředním seznamu pod číslem 420): vysoký vápencový výběžek v 278–304 m n. m. nad soutokem Berounky a jejího levobřežního přítoku Loděnice (Kačáku). Větší část plochy leží v poloze “Na hradišti”. Vrcholová plošina ze tří stran jen velmi těžko přístupná, skalní stěny na V, J a JZ jsou až 65 m vysoké. Hradiště vzniklo několikanásobným přepažením ostrohu. Malá část vnějšího opevnění nad Berounkou byla zničena lomem Alkazar a část plochy porušena při stavbě opevnění v roce 1937. Osídlení plochy v eneolitu, pravděpodobně střední době bronzové, dále v mladší době bronzové, pozdním halštatu a mladší době římské. Vnější opevnění z raného středověku.

Hostim – jeskyně Nad Kačákem (paleolit, LnK, StK, eneolit, střední doba bronzová, knovíz, doba halštatská, raný středověk).

Svatý Jan pod Skalou – jeskyně Na průchodě ve skalní kulise v úzkém údolí nad levým břehem Loděnice: vchod je situovaný na J straně ve výši 261 m n. m. Jeskyně je otevřena k povrchu třemi většími otvory. Z jejího prostoru pocházejí nálezy středního paleolitu (?), magdalenienu, kultury s lineární keramikou, kultury s vypíchanou keramikou, eneolitu, pozdní doby bronzové, 
doby halštatské, raného středověku, vrcholného středověku, novověku.

Svatý Jan pod Skalou – hradiště “U kříže”: na vápencovém hřbetu zvaném “Skála” nebo “Svatojánská skála” severovýchodně od kóty 396 m n. m. nad levým břehem Loděnice. Úzký skalní hřbet je přepažen vysokým, krátkým příčným valem. Jeho stáří není známo.

Hradiště “Nad klášterem”: na hřbetu vápencového vrchu někdy zvaném “Na Třesině” nebo “Květnice”, na všech svazích okolo 391 m n.m. nad levým břehem Loděnice. Jižní strana hradiště je opevněna třemi pásy valů umístěných v horní čtvrtině svahu. Vnější a střední pás mají dnes spíše charakter dvou, po vrstevnicích jdoucích, kamenných mezí. Vnitřní val byl koncipován jako obvodový. Na východní straně val vytváří v mělkém sedle malé předhradí. Ze sedla směřuje val k severozápadu na skalní výběžky nad jihovýchodní stranou kláštera. Ve zbytcích je obvodové opevnění patrné na S straně, kde stavitelé využili skalek, které vzájemně propojili. Vodorovná vrcholová plošina je uměle vytvořena a opírá se o skalní výchoz, tvořící její severní stranu. Získány nálezy z mladší doby bronzové, doby halštatské a raného středověku.

Svatý Jan pod Skalou – Travertinová kupa : vypracován geologický profil. V oddělených vrstvách předměty pozdní doby bronzové a doby halštatské.

Významnou lokalitou pro starší paleolit je poloha Altán (Budňany, Karlštejn) a prostory kolem Chlumu.

K dodnes viditelným zajímavostem také bezesporu patří prakoviště, vybudovaná pražskými husitskými vojsky při obléhání Karlštejna v roce 1422 na Javorce a Kněží hoře.

Národní přírodní rezervace Karlštejn byla pro svůj celoevropský význam oceněna v roce 2000 prestižním Diplomem Rady Evropy.

Do NPR Karlštejn směřuje řada odborných exkurzí, zejména z pražských vysokých škol. Pro ně byla vypracována exkurzní trasa vedoucí z Karlštejna centrální částí rezervace do Svatého Jana pod Skalou a dále do Srbska. Zde najdete popis trasy a exkurzního průvodce.

Přílohy plánu péče na léta 2017 - 2025:

Tabulky:

 Mapy:

 
T1 - Vymezení NPR dle KN M1 - Orientační mapa M13 - Turistické stezky
T2 - Chráněné druhy organismů M5 - Přirozenost lesních porostů M14 - Cyklistické trasy
T3 - Útvary neživé přírody M6 - Lesnická těžební mapa M15 - Cesty pro jízdu na koni
T4 - Popis lesních porostů M7 - Plochy navrhovaných bezlesí M16a - Horolezecké terény u Srbska
T5 - Stavby a stavební pozemky M8 - Les k samovolnému vývoji M16b - Horolezecké terény u Sv. Jana
T6 - Dílčí plochy mimo les M9 - Geologické objekty a jeskyně  
T7 - Rámcové směrnice péče o les M10 - Staveby a stavební pozemky  
T8 - Ochrana útvarů neživé přírody M11 - Dílčí plochy mimo les  
T9 - Turistické trasy a horolezecké terény M12 - Managementové plochy  

Podrobné lesnické mapy:

M3 - Porostní mapa
M4a - Typologie dle Podhorníka
M4b - Typologie dle OPRL
List A - LHC AOPK ČR List 1 List 1 
List B - LHC AOPK ČR List 2 List 2 
List C - LHO Beroun List 3 List 3 
List D - LHC obec Srbsko List 4 List 4 
List E - LČR Nižbor List 5 List 5 
  List 6 List 6 
  List 7  List 7 
  List 8 List 8 
  List 9 List 9 
  List 10  List 10 
  List 11 List 11 
 
M2 – Katastrální mapa se zákresem NPR a jejího ochranného pásma
Klad listů 8 16
1 9 17
2 10 18
3 11 19
4 12 20
5 13 21 
6 14 22
7 15 23 

 

Správa CHKO Český kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt