Správa CHKO Český kras >> Ochrana přírody >> Chráněná území >> PP Špičatý vrch - Barrandovy jámy

PP Špičatý vrch - Barrandovy jámy

Zalesněná jihozápadní část kopce Špičatý vrch (414 m n. m.) v Karlštejnské vrchovině 1 km jižně 
od nádraží Loděnice, označovaná rovněž Na Černidlech, v zatáčce silnice Loděnice – Bubovice.

Katastrální území: Loděnice u Berouna (okres Beroun)

Výměra: 2,80 ha

Nadmořská výška: 368–414 m

Vyhlášeno: 1970

V severozápadní části území jsou zachovány dvě řady starých sběratelských jam ve kterých Joachim Barrande a jeho následovníci získávali téměř po dvě století zkameněliny ze silurských břidlic a vápenců. Zářez silnice z Loděnic do Bubovic z roku 1939 je jedním z prvních podrobně stratigraficky a paleontologicky zhodnocených důležitých geologických profilů vulkanickým vývojem siluru v severní části pražské pánve. Profil a sběratelské jámy jsou mezinárodně významným typickým naleziště řady druhů zkamenělin.

Geologie

Na Špičatém vrchu vychází nebo je mělce zakryt souvislý profil silurským motolským souvrstvím (wenlock) a nejspodnější částí kopaninského souvrství (ludlow). Od jihozápadu k severovýchodu probíhá sledem vápnitých břidlic, bazaltových žil a vápenců významný směrný tektonický zlom, označovaný jako tachlovický. Tachlovický přesmyk vznikl během variského vrásnění zhruba v místě hlubinného zlomu, který byl činný v době usazování silurských hornin. Podél tohoto zlomu došlo ke vzniku několika vulkanických center v pražské pánvi (novoveského, řeporyjského a svatojanského) a v nich k výstupu bazaltových láv k povrchu. Podle dvou ploch tohoto zlomu jsou dnes přes sebe nasunuty a silně sblíženy zhruba stejně staré vrstvy hornin usazené v různých hloubkách pánve. Aulakopleurové (dříve arethusinové) břidlice (svrchní wenlock), nazývané podle velmi hojných, často úplných nálezů trilobita Aulacopleura konincki, vycházejí v sz. části PP v zářezu silnice a ve starých sběratelských jamách, které se táhnou od severozápadního okraje lesa v pruhu k jihozápadu až na svah pod silnicí. Tyto břidlice jsou nasunuty podél tachlovického přesmyku na mladší silurské vápence (ludlow), kdysi vycházející v místě dnešní silnice. V zatáčce na západním okraji PP jsou na aulakopleurové břidlice nasunuty podél jižní větve tachlovického přesmyku o něco starší a mělkovodnější wenlocké bazaltové tufy, tufitické břidlice a vápence a basaltová žíla. Vápence se označují jako miraspisové, podle hojných, vzácně i úplných, nálezů trilobita Miraspis mira. Ve spodní části těchto vápenců je zářezem silnice odkryta stará sběratelská jáma, jedna z dalšího pruhu jam, který probíhá rovnoběžně s pruhem jam v aulakopleurových břidlic. Nejlépe jsou tyto jámy zachovány mimo PP na zalesněném svahu pod zatáčkou silnice. V nadloží miraspisových vápenců vychází v normálním vrstevním sledu břidlice a vápence s trilobitem Aulacopleura konincki, ale usazené v ještě mělčích částech pánve na svahu Svatojanského vulkanického centra a více ovlivněných vulkanickou činností. V další zatáčce silnice k východu je odkryt výchoz černého bazaltu, který je interpretován jako žíla vzniklá v suchozemských podmínkách. Obsahuje vyrostlice zelených olivínů a velké vyrostlice nepřeměněných plagioklasů (živců), které jsou koncentrovány hlavně ve svrchní části žíly, kde je vyvinuta až mandlovcová textura. Výskyt těchto hornin potvrzuje, že zde v době vrcholného silurského vulkanismu, před asi 423 milióny lety, dosahovala akumulace usazenin a vulkanických produktů až nad mořskou hladinu a vytvářela ostrov Svatojanského vulkanického centra. Ve svahu nad zatáčkou byla další významná sběratelská jáma Joachima Barranda, kde byly těženy ischaditové vápence, pojmenované podle hojné kulovité řasy Ischadites. Odtud pochází bohaté společenstvo ramenonožců a gastropodů. Staré sběratelské jámy a významný geologický profil v zářezu jsou mezinárodně významným typickým nalezištěm řady druhů zkamenělin, zejména trilobitů, ramenonožců, gastropodů, graptolitů a řas popsaných odtud od dob Joachima Barranda. Půdní pokryv tvoří eubazické kambizemě a bazické rankery.

Květena

Lesní porost chráněného území tvoří převážně borovice lesní (Pinus sylvestris) a černá (Pinus nigra). Mezi tyto cizorodé dřeviny jsou vtroušeny původní listnáče – dub zimní (Quercus petraea), jeřáb muk (Sorbus aria) a j. obecný (S. aucuparia), babyka (Acer campestre), habr a ojediněle buk. Poměrně velký podíl v poslední době začíná tvořit jasan. V keřovém patře se objevuje líska, růže šípková, hlohy, svída krvavá, zimolez pýřitý a mladé dřeviny stromového patra. V podrostu roztroušeně nalezneme druhy dubohabřin (hrachor jarní, jaterník podléška, černýš hajní) stejně jako teplomilných doubrav (kopretina chocholičnatá, jetel chlumní, prorostlík srpovitý). Z nepůvodních bylinných druhů tu je rozšířena zejména netýkavka malokvětá. Mezi nenáročné a v tomto území nejvíce rozšířené byliny patří pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), rozchodník veliký (Sedum maximum), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) či divizna Verbascum thapsiforme.

Zpestřením vegetačních poměrů jsou maloplošné zbytky xerotermních trávníků s výskytem například devaterníku velkokvětého (Helianthemum grandiflorum), strdivky sedmihradské (Melica transsilvanica), chrpy porýnské (Acosta rhenana), ožanky kalamandry (Teucrium chamaedrys) nebo omanu hnidáku (Inula conyza). Do míst s hlubší půdou a s hustším zápojem bylinného patra s druhy bělozářkou větevnatou (Anthericum ramosum), hlaváčem žlutým (Scabiosa ochroleuca) či šalvějí luční (Salvia pratensis) se šíří ovsík vyvýšený. Pro vápencovou suť v prostoru sběratelských jam je charakteristická ožanka hroznatá (Teucrium botrys).

Zvířena

Dosud ještě nebyl proveden zoologický průzkum lokality. Z ptáků se zde nacházejí běžné lesní druhy jako je sýkora koňadra (Parus major), s. modřinka (P. caeruleus), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), brhlík lesní (Sitta europaea). Za zmínku stojí výskyt původní populace sysla obecného (Spermophilus citellus) v blízkosti rezervace na loukách nad Loděnicemi, kde se též nachází obývaná nora jezevce lesního (Meles meles) a lišky obecné (Vulpes vulpes). Na těchto loukách je početný i ťuhýk obecný (Lanius collurio) a strnad obecný (Emberiza citrinella). Na vápnitých mokřadech v rokli Černidla pod Špičatým vrchem žije početná populace vzácného plže Perforatella bidentata.

Dokumenty ke stažení:

Plán péče o PP Špičatý vrch - Barrandovy jámy 2009 - 2023:

Textová část plánu péče
Příloha č. 1 - Rámcové směrnice péče o les
Příloha č. 2 - Geologický inventarizační průzkum (J. Němec 1978)
Příloha M 1 - Zákres PP do základní mapy ČR (1 : 5 000)
Příloha M 1a - Orientační mapa (1 : 25 000)
Příloha M 2 - Mapa parcelního vymezení dle KN

Příloha M 2a - Mapa vymezení dle pozemkového katastru (1956)
Příloha M 3 - Ortofotomapa
Příloha M 4 - Lesnická typologická mapa
Příloha M 5 - Lesnická porostní mapa

 

 

Správa CHKO Český kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt