PR Karlické údolí

PR Karlické údolí

Zalesněné svahy na levém, menší část na pravém břehu Karlického potoka mezi Roblínem 
a Karlíkem.

Katastrální území: Mořinka (okres Beroun); Dobřichovice, Vonoklasy (okres Praha západ)

Výměra: 214,11 (120,00 BE + 94,11 PZ) ha

Nadmořská výška: 240–410 m

Vyhlášeno: 1972

Lesnatá část údolí Karlického potoka v jeho střední, krasové území protínající části. Dobře zachovalý soubor přirozených lesních společenstev a ostrůvků xerotermního bezlesí, které se pestře střídají podle členitého reliéfu a tomu odpovídajících půd a místního klimatu.

 

Geologie

Z geologického hlediska leží rezervace v jihovýchodním křídle mohutné synklinály srbsko-mořinské, jejíž geologická stavba je tvořena sledem hornin od svrchního ordoviku přes celý silur až do středního devonu. Nejstarší horniny leží v jihovýchodní části chráněného území a směrem k severozápadu je postupně střídají mladší. Celý geologický profil je nejlépe sledovatelný v korytě potoka a na svazích Karlického údolí.

Široké rozšíření údolí nad obcí Karlík je způsobeno snazším narušením a odplavením šedých a zelených jílových břidlic králodvorského souvrství (svrchní ordovik). Na tyto vrstvy nasedá nejvyšší člen ordoviku kosovské souvrství tvořené střídajícími se pevnými křemennými pískovci, drobami, prachovci a jílovitými břidlicemi, které tvoří příkré stráně a způsobují náhlé zúžení údolí. Nadložní spodnosilurská souvrství jsou vyvinuta ve facii černých jílových břidlic s množstvím graptolitů a četnými ložními žilami bazaltů. Mírné sedlo před Čabrakem (410 m n. m.) je již vytvořeno ve svrchnosilurských souvrstvích kopaninském (vápnité břidlice s tufitickou příměsí) a výše požárském (šedočerné jemnozrnné vápence s vložkami břidlic). Lochkovské souvrství (nejnižší devon) je ve své převážné části vyvinuto jako deskové tmavě šedé vápence – facie radotínských vápenců. Na jižních svazích Čabraku je v těchto vrstvách naleziště zkamenělin. V první serpentině silnice, vedoucí údolím, nastupují vápence stupně pragu ve vývoji vápenců dvorecko-prokopských (šedé hlíznaté, velmi jemnozrnné vápence). V další serpentině je malý opuštěný lom, ve kterém vystupují již vápence zlíchovského souvrství. Před osadou Dolní Roblín probíhá napříč údolím úzký pruh vápnitých dalejských břidlic a pruh červených a hnědavých třebotovských vápenců. Oba tyto pruhy náleží k souvrství dalejsko-třebotovskému. V jejich nadloží leží šedé chotečské vápence, které patří již střednímu devonu. Široké údolí v místech Dolního Roblína je založeno v poslední známé stratigrafické jednotce středočeského devonu, převážně v prachovcích srbského souvrství.

V korytě potoka se na dvou místech vyskytují pozůstatky po holocenních pěnovcových kaskádách.

Květena

Vzhledem k tomu, že Karlické údolí probíhá převážně jihovýchodně severozápadním směrem, mají protilehlé údolní stráně ostře kontrastující ekologické podmínky a tím i vegetaci. Severní svahy pokrývá kalcifilní okroticová bučina (Cephalanthero-Fagetum) s hojným habrem, v podrostu s mařinkou vonnou (Galium odoratum), kopytníkem evropským (Asarum europaeum), kruštíkem širolistým (Epipactis heleborine), hlístníkem hnízdákem (Neottia nidus-avis) ap. V hlubokém zářezu s bočním potůčkem jsou tzv. “stydlé vody”, jedna z mála dosud živých travertinových kaskád v Českém krasu. Jižní svahy hostí naopak teplomilná lesní společenstva. V dolní části svahů roste většinou habrová javořina (Aceri-Carpinetum) s pestrou skupinou dřevin (habr, javor mléč, klen, babyka, líska, obě lípy, dřín, brslen, svída, zimolez) i bylin, mezi nimiž se uplatňují jednak hájové prvky jako je lecha jarní (Lathyrus vernus), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis) nebo svízel lesní (Galium sylvaticum), jednak druhy nitrofilní jako je česnáček lékařský (Alliaria petiolata) nebo kakost smrdutý (Geranium robertianum). Horní výsušné části slunných svahů pokrývají velké porosty hrachorových doubrav (Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis). Dub šipák a dub zimní (Quercus pubescens, Q. petraea) doplňuje dřín (Cornus mas), zejména na hlubší půdě. V této poloze bývá hojná kamejka modronachová (Lithospermum purpurocoeruleum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum) s příměsí nitrofilních druhů. V nejhořejší části svahu, kde vystupuje na povrch skalní podklad, přežívá hrachorová doubrava jako mezernatý porost keřových pokřivených forem dubů, kde na světlinách vystupují rostliny xerotermního bezlesí jako je ostřice nízká (Carex humilis), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), penízek horský (Thlaspi montanum), či vzácnější hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), čisasanka lesní (Anemone sylvestris). Na skalních výstupech v komplexu Pelyňkové stráně rostou další vzácné druhy, zejména včelník rakouský (Dracocephalum austriacum). Pokud na horní hranu navazují náhle plošiny s hlubokou jílovitou půdou, dub šipák je vystřídán dubem zimním. Toto lesní společenstvo (Potentillo-Quercetum) tvoří druhy střídavě vysychajících stanovišť jako je bukvice lékařská (Betonica officinalis), mochna bílá (Potentilla alba), ostřice horská (Carex montana), srpice barvířská (Serratula tinctoria) spolu s druhy acidofilními jako je kostřava ovčí (Festuca ovina), kručinka barvířská (Genista tinctoria). Mírně ukloněné svahy údolí, na půdách s vápencovým skeletem porůstají habrové doubravy s prvosenkou jarní (Melampyro-Carpinetum primuletosum), druhově velmi bohaté. Keřové patro obohacují svída, ptačí zob, javor babyka, v bylinném patru teplomilnější hájové prvky jako je zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), kopretina chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), marulka klinopád (Calamintha clinopodium). Na okrajových částech území navazují na vápence kyselé břidlice a křemence. Na to reaguje vegetace – na slunných stráních roste břeková doubrava (Sorbo torminalis-Quercetum), na plošinách navazují bikové doubravy (Luzulo-Quercetum).

Na zastíněných vápencových skalách v údolí se nacházejí vzácné a ohrožené druhy mechorostů. Jsou to např. játrovky kýlnatka vápencová (Scapania calcicola), vápnomilka přerušovaná(Pedinophyllum interruptum) a mechy klaminka tupolistá (Anomodon rugelii) a trněnka aksamitová(Eurhynchium flotowianum). Přímo v potoce se potom jako součást travertinových kaskád hojně vyskytují mechorosty hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata), pobřežnice Fabbroniova (Pellia endiviifolia), prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum) nebo krasatka přeslenitá(Eucladium verticillatum). Výslunné skály nad údolím hostí řadu druhů rodu děrkavka (Grimmia) a jim příbuzný druh síťovenka poduškovitá (Coscinodon cribrosus).

Ze stopkovýtrusných kornatcovitých hub se vyskytuje např. velmi vzácný saprofytický kornatec francouzský (Cristinia gallica), 
z hřibovitých vzácný mykorizní hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri) aj.

Zvířena

Z bezobratlých je dobře prozkoumána především fauna měkkýšů. V reliktních stepních společenstvech tu žije skalní vápnomilný druh Granaria frumentum, zemní slepý druh Cecilioides acicula či na jediné lokalitě Pupilla sterri. Ve vlhčích inverzních polohách a v okolí pěnovcových pramenišť se daří lesním druhům, jakými jsou třeba Ena montana, Acicula polita a Sphyradium doliolum. Druhy lučních nivních společenstev jsou v současnosti v území silně na ústupu.

V podrobně sledované skupině listorohých brouků byl zjištěn výskyt různorodých ekologických skupin: žijí tu podhorské a horské druhy (Aesalus scarabaeoides, Sinodendron cylindricum, Gnorimus nobilis), polabské druhy (Polyphylla fullo, Anomala dubia, Rhizotrogus aequinoctalis) a vedle toho ovšem i xerotermní krasové druhy, jako je Trox hispidus, Copris lunaris nebo Sisyphus schaefferi. Z chráněných brouků zde byli zjištěni krajník hnědý (Calosoma inquisitor) a. k. pižmový (C. sycophanta), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), roháč obecný (Lucanus cervus) a zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa). Dále zde žije vzácný teplomilný krasec Anthaxia milefolii, vzácní tesaříci Rhopalopus spinicornis a Tetrops starcki, z čeledi mandelinkovitých pak vzácní dřepčíci Longitarsus languidus žijící na starčku přímětníku, L. longiseta narozrazilu lékařském a L. minusculus vyvíjející se na čistci přímém.

Z obojživelníků se zde dosti hojně vyskytuje skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan štíhlý (Rana dalmatina), dříve se zde vyskytovala i rosnička zelená (Hyla arborea). Z plazů bylo zjištěno 6 druhů. Kriticky ohrožená ještěrka zelená (Lacerta viridis) má v Karlickém údolí jedinou současnou lokalitu v rámci CHKO. Bylo zde zaznamenáno hnízdění 85 druhů ptáků. Nejvýznamnější je zahnízdění dudka chocholatého (Upupa epops) v roce 1994, dřívější hnízdění ostříže lesního (Falco subbuteo) a hnízdění včelojeda lesního (Pernis apivorus), sluky lesní (Scolopax rusticola), výra velkého (Bubo bubo), pravděpodobné hnízdění lelka lesního (Caprimulgus europaeus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda prostředního (Dedrocopos medius
a s. malého (D. minor), krutihlava obecného(Jynx torquilla), holuba doupňáka (Columba oenas), lejska šedého (Muscicapa striata) a l. černohlavého (Ficedula hypoleuca) a krkavce velkého (Corvus corax). Za zmínku stojí výskyt hraboše mokřadního (Micrototus agrestis) v biotopu zamokřené nekosené louky (jediná lokalita v Českém krase) a myšky drobné (Micromys minutus. V poslední době se v rezervaci vyskytují i nepůvodní druhy jako muflon (Ovis musimon) a psík mývalovitý (Nyctereutes procyonides).

  Plán péče o PR Karlické údolí na léta 2013 - 2026:

Textová část plánu péče

PLP_KarUd_2013_PrM1_OrMapa_ZM10t.pdf (dokument Adobe PDF) Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů

Příloha M1 – přehledná mapa

Příloha M2 – Kastrální mapa - klad

Příloha M2a – Kastrální mapa - západní část

Příloha M2b – Kastrální mapa - východní část

Příloha M2c – Kastrální mapa - detail (Karlík)

Příloha M2d – Kastrální mapa - detail (Vonoklasy)

PLP_KarUd_2013_PrM3_LesMapaPrirozenos.pdf (dokument Adobe PDF)Příloha M3 – Přirozenost lesních porostů

PLP_KarUd_2013_PrM4_LesMapaTypologie.pdf (dokument Adobe PDF)Příloha M4 – Lesnická typologická mapa

PLP_KarUd_2013_PrM5_LesMapaPorostni.pdf (dokument Adobe PDF)Příloha M5 – Porostni mapa

PLP_KarUd_2013_PrM6_LesMapaTezebni.pdf (dokument Adobe PDF)Příloha M6 – Lesnická těžební mapa

Správa CHKO Český kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt