PR Radotínské údolí

Členitý lesní a skalnatý komplex v okolí soutoku Radotínského a Mlýnského potoka mezi Zadní Kopaninou na severu, osadou Cikánka na východě, Kosoří na jihu, a sahající až téměř k Chotči 
na západě.

Katastrální území: Zadní Kopanina, Radotín (Praha), Kosoř (okres Praha západ).

Výměra: 105,44 ha

Nadmořská výška: 250–350 m

Vyhlášeno: 1975

Přírodní rezervace je klasickým územím pro výzkum českého devonu již od dob Joachima Barranda. Geologický profil údolím Radotínského potoka je mezinárodně významný, patří k nejdůležitějším 
ve východní části pražské pánve a opírá se o něj řada geologických studií. Na území je několik klasických a typických nalezišť zkamenělin a část stratotypu oblastní litostratigrafické jednotky kopaninské souvrství (ludlow, silur). Větší část území pokrývají přirozená lesní společenstva doubrav a suťových lesů, na otevřených skalních výchozech rostou druhově bohaté xerotermní trávníky. Naleziště mnoha skupin teplomilného hmyzu, u řady druhů jde o extrazonální výskyty nebo o hranice areálů.

Geologie

Téměř souvislý klasický geologický profil, v podobě skalních výchozů a stěn opuštěných lomů, začínající u Zadní Kopaniny tufitickými břidlicemi spodních poloh kopaninského souvrství (ludlow, silur) a pokračující k jihu převážně hlavonožcovými vápenci kopaninského souvrství a požárským souvrstvím (přídolí, silur). V jejich nadloží vycházejí na několika místech 
v PR vápence lochkovského souvrství (lochkov, spodní devon) a pražského souvrství (prag, spodní devon). Spodní část pražského souvrství je vyvinuta ve facii narůžovělých sliveneckých vápenců, které zde byly v minulosti těženy pro potřeby pražského stavebnictví v řadě lomů. Nejmladší jsou vápence zlíchovského souvrství s rohovci (zlíchov, spodní ems, spodní devon) 
s nadložními dalejskými břidlicemi v překocené synklinále s. od Rutického mlýna. Geologický profil zastihuje typická naleziště zkamenělin (zejména mlži, gastropodi, hlavonožci, graptoliti, eurypteři a lilijice) v kopaninském a požárském souvrství 
j. od Zadní Kopaniny a v jejím nejbližším okolí, známá již Joachimu Barrandovi, stejně jako významná naleziště v pražském souvrství (zejména trilobiti) na několika místech v PR a na rozhraní svrchní části zlíchovského souvrství a dalejských břidlic u Rutického mlýna v centrální části PR.

Květena

Vegetace území je určována reliéfem a typy hornin. Na plošinách se setkáme na pískovcích v severní části území u Zadní Kopaniny s bikovou doubravou (Luzulo-Quercetum), na jejíž části je vysazena borovice lesní (Pinus sylvestris), což ještě více umocňuje druhovou chudost podrostu, složeného převážně z lipnice hajní (Poa nemoralis). Na teplých, jižně orientovaných vápencových svazích roste rozvolněná hrachorová doubrava (Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis) s hojným dřínem (Cornus mas), třemdavou bílou (Dictamnus albus), rozrazilem ožankovitým (Veronica teucrium) atd. Dub pýřitý (Quercus pubescens) je vzácný a nahrazuje jej dub zimní (Quercus petraea). Na mírně ukloněných jižních i severních svazích na vápencích roste černýšová dubohabřina prvosenková (Melampyro-Carpinetum primuletosum). Tu na hrubozrnné suti na pravém břehu Radotínského potoka mezi Maškovým a Rutickým mlýnem střídá typicky vyvinutá habrová javořina (Aceri-Carpinetum) s lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), meruzalkou alpínskou (Ribes alpinum) a omějem vlčí mor (Aconitum vulparia). V poloze habrové javořiny v údolí Kopaninského potoka byl ve třicátých letech vysazen smrk omorika (Picea omorica), který zde úspěšně roste. Na plošinách nad údolím, v místech s horším odvodněním a tendencí ke stagnaci srážkové vody se vytvořily a zachovaly staré odvápněné třetihorní půdy (terra fusca). Na těchto místech roste mochnová doubrava (Potentillo albae-Quercetum) s druhy jako je mochna bílá (Potentilla alba), bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria) a acidofilní kostřava ovčí (Festuca ovina). Na jižních skalnatých svazích se prostírá široká škála kostřavových a kavylových (ze svazů Helianthemo cani-Festucion pallentis a Festucion valesiacae), pěchavových (ze svazu Seslerio-Festucion glaucae) a válečkových (Cirsio-Brachypodion pinnati) travních společenstev. Některé z těchto travních "stepí" se v minulosti více rozšířily díky klučení lesa a pastvě domácích zvířat. Tyto polohy v současné době zarůstají křovinami, ale řada lokalit na výchozech vápenců a na velmi mělké půdě je stabilně bezlesých. Většina ze zjištěných asi 30 ohrožených druhů roste v těchto xerotermních trávnících, např. kriticky ohrožený včelník rakouský (Dracocephalum austriacum). V údolní nivě vznikly kosením ovsíkové (Arrhenatheretum elatioris) a blatouchové (Angelico-Cirsietum oleracei) louky. V současné době jsou koseny jen občas a rychle zarůstají ruderálními druhy jako je kopřiva (Urtica dioica).

Ve všech rezervacích v údolí Radotínského potoka bylo zjištěno asi 800 druhů vyšších rostlin a představují tak nejcennější část pražské přírody.

Na zastíněných a polozastíněných místech v údolí se setkáme s mnoha druhy vlhkomilných mechorostů. Z ohrožených druhů se zde vyskytují např. mechy krondlovka nejmenší (Fissidens gracilifolius), krasatka přeslenitá (Eucladium verticillatum), úzkolistec štíhlý (Rhynchostegiella tenella), z játrovek kýlnatka drsná (Scapania aspera), vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum). Naposledy na konci 19. století zde byla nalezena vzácná a ohrožená podhořanka lesklá (Porella arboris-vitae). Z této doby dále existuje údaj o výskytu efemerního mechu bezprutky tupé (Acaulon muticum), který také patří mezi naše ohrožené druhy. Výslunné vápencové skály nad údolím osidlují teplomilné mechorosty, mezi nimi i ohrožené druhy lupenitka přisedlá (Pterygoneurum subsessile) a děrkavka istrijská (Grimmia tergestina).

Bohatá lokalita mnoha zejména teplomilných druhů hub. Z vřeckovýtrusných tam byla zjištěna např. vzácná dřevní káčovka mističková (Biscogniauxia marginata), káčovka ploská (B. simplicior), káčovka zarůžovělá (B. cinereolilacina), bolinka ploská (Camarops plana) a v okolí Prahy vzácná krajovka olivová (Catinella olivacea), pozemní ouško citronové (Otidea concinna), kosmatka mechomilná (Hiemsia pseudoampezzana), kališník bělonohý (Helvella leucomelaena) a z podzemek lanýž letní (Tuber aestivum); z hřibovitých stopkovýtrusých to je vzácný mykorizní hřib satan (Boletus satanas), hřib medotrpký (B. radicans), hřib Fechtnerův (B. fechtneri) a drobný, velmi vzácný hřib pružný (Aureoboletus gentilis), z lupenatých velmi vzácná penízovka sněžná (Collybia verna = C. nivalis), která je známá v Čechách pouze z této lokality, nehojná, na spadaných dubových listech rostoucí špička dubomilná (Marasmius quercophilus), pozemní rudoušek tmavý (Rhodocybe obscura) a velmi vzácná běločechratka stepní (Leucopaxillus lepistoides), z nelupenatých teplomilná kornatka Pilátova (Peniophora pilatiana); 
z břichatek to je nehojná prášivka žaludicovitá (Bovista tomentosa), žaludice tuhá (Disciseda bovista), palečka nazrzlá (Tulostoma melanocyclum), z hvězdovek vzácná hvězdovka kvítkovitá (Geastrum floriforme) a nehojná hvězdovka trojitá (G. triplex)a z podzemek velmi vzácný černoušek lanýžovitý (Melanogaster tuberiformis), hlíza žlutá (Hymenogaster luteus), hlíva vrásčitá 
(H. verrucosus) aj.

Zvířena

Jedná se o význačnou a cennou entomologickou lokalitu, z hlediska výskytu reliktních druhů hmyzu se jedná o nejbohatší lokalitu v Českém krasu.. Byly zde provedeny soustavné průzkumy ploštic, střevlíkovitých, mandelinkovitých a nosatcovitých brouků, motýlů a dvoukřídlého a blanokřídlého hmyzu.

Žijí tu stepní ploštice Odontotarsus purpureolineatus, Carpocoris lunulatus. Některé druhy ploštic, např. Elatophilus stigmatellus, Placochilus seladonicus a Anthocoris similis, odtud byly poprvé zjištěny pro území Čech. Stepní ruměnice Pyrrhocoris marginatus se tu vyskytuje na jediné lokalitě v Čechách. Z dvoukřídlého hmyzu tu byly mimo jiné sbírány vzácné teplomilné druhy Microphor holosericeus (Microphoridae) a Xylophagus compenditus (Xylophagidae). Ze skupiny síťokřídlého hmyzu tu u potoka žije strumičík zlatooký (Osmylus fuliginosus) a a na stepích ploskoroh pestrý (Ascalaphus macaronius). 
V území se nachází jediná česká lokalita cikády Cicadetta tibialis. Z brouků tu byli nalezeni stepní střevlíci Dyschirius bonelli, Licinus depressus, L. cassideus, Harpalus sabulicola, H. caspius roubali, H. politus, H. tenebrosus centralis, Bradycellus verbasci, v území byli zjištěni fytofágní reliktní brouci patřící v území do čtyř ekosystémů, a to: a) druhy skalní stepi a lesostepi, zde mandelinkovití Labidostomis lucida, Lachnaia sexpunctata, Clythra appendicina, Coptocephala unifasciata, C. rubicunda, Cryptocephalus schaefferi, C. sexpunctatus, C. primarius, C. signatifrons, C. vittula, C. connexus, Timarcha goettingensis, Galeruca pomonae, Luperus xanthopoda, Aphtona cyanella, A. herbigrada, A. atrovirens, Longitarsus foudrasi, L. helvolus, 
L. celticus, L. cerinthes, L. minusculus, Argopus ahrensi, Psylliodes illyrica, P. instabilis, Cassida pannonica,
luskokazovití Bruchidius cisti, B. unicolor, nosatcovití Rhynchites aethiops, Apion penetrans, A. cineraceum, A. elongatulum, A. ruficrus, 
A. interjectum, A. aciculare, Sitona inops, Cycloderes pilosus, Tychius schneideri, Sibinia phalerata, Ceutorhynchus carinatus, 
C. lukesi, C. similis, Gymnaetron plantaginis, Rhamphus subaeneus
i stepní bezkřídlí terikolní Otiorhynchus ligustici, Peritelus leucogrammus, Omias rotundatus, Trachyphloeus alternans, T. spinimanus, T. asperatus; b) druhy teplomilného háje, 
zde z mandelinkovitých Cryptocephalus pusillus, nosatcovití Coenorhinus interpunctatus, Phyllobius incanus, Polydrusus pterygomalis, Brachysomus echinatus, Leiosoma deflexum, Mogulones larvatus i Acalles echinatus, A. commutatus a Echinodera hypocrita dokládající kontinuálnost lesa; c) druhy chladnějšího suťového lesa s převážně severní expozicí, 
z mandelinkovitých Oomorphus concolor, nosatcovití Otiorhynchus uncinatus, Adexius scrobipennis, Acalles camelus; d) druhy vlhkých biotopů v nivě potoka, z mandelinkovitých Smaragdina flavicollis, Chrysolina rufa staphylaeoides, nosatcovití Tropiphorus terricola, Pelenomus quadrituberculatus. V odumřelých prutech lísky se vyvíjí kůrovec Lymantor coryli, v čistci přímém zase drobný stepní krasec Trachys problematica popsaný i podle materiálu z Prahy. V červnu se tu pravidelně vyskytuje stepní pilatka Megalodontes plagiocephalus, dále tu žije drobná paličatka Amasis obscurus vázaná na kakost krvavý.

Bohatá je fauna blanokřídlých. Byly tu zaznamenány vzácné paraziticky žijící zlatěnky, zejména Chrysis fasciata a Ch. trimaculata. U hojnějšího druhu Chrysis dichroa je dobře znám jeho vývoj: cizopasí u včely Osmia aurulenta, která se vyvíjí v prázdných hlemýždích ulitách. Stepní biotopy jsou útočištěm mnoha druhů samotářských včel, z nichž k nejvzácnějším patří submediteránní Anthidium septendentatum nebo jiný břichosběrný druh, Chalicodoma parietina, který svá hnízda nalepuje na skalní stěny. Pro některé druhy, jako je např. Megachile melanopyga, představuje Radotínské údolí zřejmě nejsevernější známou lokalitu jejich areálu. Za reliktní tu lze považovat výskyt kodulky Myrmilla calva. Památným druhem Radotínského údolí je pilatka Megalodontes plagiocephalus, obecně velmi vzácný, ale zde se každoročně hojně vyskytující druh.

Pozoruhodná je fauna motýlů (bylo jich tu nalezeno přes 600 druhů). Ve světlých dubohabřinách žijí drobnokřídlík Mictopterix tunbergella, drobníček Stigmella lonicerarum, kovovníček Lampronia luzella, plochuška Luquetia lobella, krásněnka Fabiola pokornyi, trávníčci Perritia herrichiella, Stephensia brunnichiella, obaleč Pammene trauniana, pernatěnka Pterotopteryx dodecadactyla, perleťovec Argynnis aglaja, hnědásek Melitaea athalia, můra stužkonoska Catocala promissa. V teplomilných doubravách žije pouzdrovníček Coleophora vibicella, zavíječ Evergestis aenealis (jediná známá lokalita v Českém krasu). V teplomilných křovinách žije nesytka Pennisetia bohemica, obaleč Pammene spiniana. Na skalních stepích žijí na svlačci drobníček Stigmella freyella, S. thymi, Parafomoria helianthemella, moli Agnathosia mendicella a Neurothaumasia ankerella, klíněnka Phyllonorycter helianthemellus, pouzdrovníčci Coleophora thymi, C. silenella, drsnohřbetka Oegoconia quadripuncta, pernatěnka Alucita grammodactyla, perleťovci Issoria lathonia, Boloria selene, B. dia, B. euphrosyne, okáč Chazara briseis, píďalky Thetidia smaragdaria, Euphyia frustata, Charissa pullata, přástevník Tyria jacobaeae, běloskvrnáč Amata phegea, můry Euchalcia consona, Chersotis multangula, Ch. margaritacea, Euxoa vitta. V úživných sveřepových stepích žije zelenáček Adscita subsolana, vřetenušky Zygaena carniolica, Z. ephialtes, modrásci Polyommatus coridon, Meleageria daphnis. Ve vlhčích údolích žijí chránění batolci Apatura iris, A. ilia, chráněný bělopásek Limenitis populi, perleťovec Argynnis paphia, můra Polychrisia moneta.

Fauna měkkýšů odráží svým složením stanovištní pestrost území. Nalezneme zde zejména cenné druhy xerotermních skal a skalních stepí a druhy přirozených lesů, ale i vodní a ruderální druhy. Z plžů byly nalezeny xerotermní druhy Granaria frumentum, Pupilla sterri, Bulgarica nitidosa a na skalách žijící Chondrina avenacea. Jedinou lokalitu v Praze zde má vzácný plž vápencových skal Truncatellina claustralis a vlhkomilný plž Aegopinella nitens. Z plžů náročnějších na vlhkost se v údolí vyskytuje keřovka Fruticicola fruticum, závornatka Clausilia dubia, která zde představuje perialpinský prvek, citlivý lesní plž Sphyradium doliolum a v suťových hájích plž Oxychilus depressus. Nevhodné výsadby smrku jsou silně napadeny mšicemi korovnicemi Sacchiphantes viridis a Adelges laricis.

Bylo zde odchyceno 7 druhů ryb, nejčastěji lín obecný (Tinca tinca), hrouzek obecný (Gobio gobio) a karas obecný (Carassius carassius). Žije tu 6 druhů obojživelníků, z nichž nejvýznamnější jsou ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a s. štíhlý (R. dalmatina). Radotínské údolí je jednou z mála pražských lokalit mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Z plazů stojí za zmínku především výskyt užovky hladké (Coronella austriaca). Z ptáků lze vyzdvihnout hnízdění skorce vodního (Cinclus cinclus), konipasa horského (Motacilla cinerea) a k. bílého (M. alba), pravděpodobné hnízdění čírky modré (Anas querquedula) u rybníků pod Chotčí, hnízdění výra velkého (Bubo bubo), datla černého (Dryocopus martius) a ostříže lesního (Falco subbuteo). Fauna savců se nijak neodlišuje od poměrů v jiných částech CHKO Český kras, někdejší výskyt sysla obecného (Spermophilus citellus) zanikl během 60. let 20. století. Nacházelo se zde také malé zimoviště netopýra velkého (Myotis myotis) a n. vodního (M. daubentonii), které však bylo zničeno těžbou vápence.

Správa CHKO Český kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt