Přírodní rezervace Voškov

Pravý nárazový zalesněný svah údolí Berounky, v délce 2 km v zaklesnutém meandru údolí jihozápadně od Hlásné Třebáně, tvořící východní a severovýchodní svah kopce Voškov 
(368,9 m n. m.).

Katastrální území: Běleč, Karlštejn - Poučník (okres Beroun)

Výměra: 29,88 ha

Nadmořská výška: 213–369 m

Vyhlášeno: 1972

Převážně severovýchodně exponované strmé svahy jsou převážně pokryty zachovalými dubohabrovými, suťovými a bukovými lesy s odpovídající květenou a zvířenou. 
Především v jihovýchodní části území nalezneme také ekosystémy skalních stepí. Vzhledem k pestrému geologickému podkladu se v území vyskytuje jak bazifilní, tak acidofilní květena.

Geologie

Geologický podklad tvoří horniny kosovského souvrství (nejvyšší ordovik) a želkovického souvrství (nejnižší silur). Jejich sled se několikrát opakuje následkem tektonických pohybů podél několika větví směrného zlomu - voškovského přesmyku (často nesprávně nazývaného očkovský přesmyk, podle nesprávného názvu kopce Voškov, uvedeného na mapách z 50. let minulého století – “Očíkov”).

Nejmladší ordovické souvrství, kosovské, je zastoupeno sedimenty flyšoidního charakteru, které tvoří střídání křemenných pískovců, prachovců a jílovitých břidlic. Tyto vrstvy rovněž obsahují četné znaky proudového zvrstvení (čeřiny, křížové zvrstvení), skluzové textury i stopy po pohybu mořských živočichů (ichnofosílie).

Spodní silur je zastoupen jílovitými a prachovitými tmavými až černými břidlicemi želkovického souvrství místy silicifikovanými, 
s velmi hojnými graptolity. Na několika místech jsou zde odkryty bazální silurské graptolitové zóny. Tyto břidlice obsahují velké množství těles bazaltů (diabasů), tvořících ložní žíly a na kontaktech přeměňujících břidlice v pevné rohovce.

V úsecích s méně stabilními, tektonicky porušenými silurskými horninami dochází k drobným sesuvným pohybům či skalnímu řícení. Půdní podklad tvoří vývojová škála kambizemí mezo- až eubazických, na skalních výchozech většinou bazické rankery.

Květena

Rozmanitost geologického podloží se nejvíce uplatňuje v místech skalních výchozů a v jejich nejbližším okolí. Na těchto místech s nejmělčí půdou je vyvinuto primární bezlesí – pionýrská vegetace skalních stepí, sutí a lesostepí. Na silikátových horninách rostou např. druhy celík zlatobýl (Solidago virgaurea), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a kyselka obecná (Acetosella multifida), na bohatších bazaltech se vyskytují např. druhy bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), třemdava bílá (Dictamnus albus), smělek štíhlý (Koeleria gracilis) nebo devaterník penízkovitý (Helianthemum nummularium). 
Nalezneme tu i tři druhy lomikamenů: lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), lomikámen vždyživý 
(S. paniculata) a lomikámen trojprstý (S. tridactylites).

Většina území je ovšem porostlá lesem. Na příkrých svazích nacházíme suťové javořiny (Aceri-Carpinetum), na povlovnějších svazích rovněž bučiny (Fagion) a dubohabřiny (svaz Carpinion, snad asociace Tilio-Betuletum). Jejich bylinný podrost je bohatý, druhová diverzita je nápadná zejména v jarním aspektu s význačnou přítomností efemerofytů (Veronica sublobata, Myosotis sparsiflora), efemeroidů (např. Isopyrum thalictroides, Dentaria enneaphyllos) a geofytů – zejména dymnivka dutá (Corydalis cava) a dymnivka bobovitá (C. intermedia), křivatec žlutý (Gagea lutea). Na příkrých suchých svazích se vyskytují zakrslé doubravy s dubem šípákem (Quercus pubescens), v podrostu s. kamejkou modronachovou (Lithospermum purpurocoeruleum) či hrachorem černým (Lathyrus niger). Na horní hraně území, kde přírodní rezervace sousedí s polní kulturou a částečně i s karlštejnským golfovým hřištěm, jsou vyvinuta lemová společenstva křovin (např. trnky, slivoně, dřišťál) s chudým podrostem. Některé části území jsou narušeny výsadbou smrku. Především v západní části na suchých místech v horní části skalnatého svahu jsou přítomny akátové porosty. Z dalších zvláště chráněných druhů se tu vyskytuje chrpa Triumfettiho (Centaurea triumfettii), plamének přímý (Clematis recta), dřín obecný (Cornus mas), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), růže keltská (Rosa gallica).

Zvířena

Z měkkýšů je významný především výskyt některých závornatek. Především jde o vzácný druh suťových lesů Ruthenica filograna, český endemit Bulgarica nitidosa i citlivý lesní druh Macrogastra plicatula. Prozkoumanost lokality po entomologické stránce je nedostatečná. Žije zde mandelinka Oomorphus concolor, typická pro suťové lesy. Přinejmenším některé listnaté lesní porosty jsou zřejmě původní a kontinuální, což lze doložit výskytem bezkřídlých nosatcovitých brouků rodu (Acalles echinatus, 
A. commutatus, A. hypocrita, A. boehmei
). Na skalních stepích se dříve vyskytovala kriticky ohrožená ještěrka zelená (Lacerta viridis), v současné době však nebyl její výskyt v PR potvrzen. Dodnes se zde však vyskytují tři druhy užovek, a to na horní straně skal užovka hladká (Coronella austriaca), u řeky u. podplamatá (Natrix tessellata) a u. obojková (N. natrix), které k zimování používají především kamenné terásky nad železnicí a přírodní skalní dutiny. V území a v nejbližším okolí bylo zaznamenáno hnízdění více než 65 ptačích druhů, z nichž nejvýznamnější jsou dutinoví pěvci a krutihlav obecný (Jynx torquilla). Je zde známo též jedno z posledních hnízdišť sýčka obecného (Athene noctua) v oblasti. Na skále těsně mimo PR hnízdí výr velký 
(Bubo bubo). V území se nacházejí dva jezevčí hrady. Ze savců se zde dále vyskytuje kuna lesní (Martes martes) a veverka obecná (Sciurus vulgaris).

Plán péče o PR Voškov na léta 2013 - 2026 (soubory PDF ke stažení):

Textová část plánu péče (4 MB)

Správa CHKO Český kras

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt